Demodikóza- je parazitární kožní onemocnění psů, koček, ale i dalších zvířat a člověka. Demodex canis (trudník psí) je příčinou trudníkovitosti u psů. Parazit má doutníkovitý tvar, délky asi 0,2 –0,4mm a žije ve chlupových váčcích (folikulech). Při onemocnění způsobuje jejich zánět (folikulitidu), jehož důsledkem je vypadávání chlupů v postižené oblasti. Parazit se množí přímo na hostiteli a má několik vývojových stadií (vajíčko, larva nymfa a dospělec). Celý cyklus se odehrává v chlupovém folikulu. Parazit sám o sobě neškodí (vyskytuje se asi u 30 – 60% klinicky zdravých psů). Ke vzniku kožních změn dochází pouze u pacientů geneticky predisponovaných k tomuto onemocnění (současně s přítomností parazita existuje i specifický defekt obranného systému). K přenosu parazita dochází pouze v prvních několika málo dnech po porodu a to přímým přenosem z kůže matky na kůži štěněte. Žádný jiný způsob přenosu nebyl prokázán, tzn, pacient trpící onemocněním nemůže nakazit jiné psy ani člověka.

Klinické příznaky

Klinické příznaky jsou velmi rozmanité. Existuje několik způsobů dělení :

Juvenilní forma (u mladých zvířat zhruba do 2 let života) a forma adultní (u zvířat starších)
Forma lokalizovaná nebo generalizovaná
Forma skvamózní (suchá) a pustulózní

Juvenilní forma- je velmi běžná a u valné většiny případů dojde k samovyléčení. Onemocnění se nejčastěji projevuje jako lokalizovaná suchá forma (ložiskovité vypadávání chlupů), obvykle počínající v oblasti obličeje. Asi u 10 – 20% případů může dojít ke generalizaci onemocnění téměř na celé tělo. V těchto případech obvykle se jedná o formu pustulózní (dochází k sekundární invazi bakteriemi a zhnisání chlupových váčků). Tuto formu je nutno vždy léčit. Onemocnění v dospělém věku může být jak lokalizované tak generalizované a obvykle svědčí o prodělaném stresu nebo o současně probíhajícím jiném onemocnění případně nádorovém bujení. Tuto formu je nutno vždy léčit a současně provést vyšetření, která by odhalila podmiňující onemocnění.

Diagnóza

Diagnóza je založena na klinických příznacích a zejména na přímém mikroskopickém průkazu parazita v kožním seškrabu. Diagnóza je díky průkaznosti seškrabu dosti přímočará.

Léčba

Léčba onemocnění je závislá na formě demodikózy. Pokud je zvolena adekvátní léčba, dojde až u 99% případů k vyléčení. Parazit je však velmi odolný a i přes nejagresivnější léčbu pacient zůstává celoživotním nosičem parazita a pokud se jedná o fenu, přenáší jej dále na své potomky.

Možnosti léčby

U suché, lokalizované juvenilní formy dojde obvykle k samovyléčení bez jakékoli terapie. Vzhledem k tomu, že však více než 10% pacientů si vyvine formu generalizovanou je vhodné provádět léčbu i u těchto pacientů. Mnohdy stačí pouze zabránit sekundární bakteriální infekci pomocí antibakteriálních koupelí, avšak doporučujeme provést i léčbu orientovanou na likvidaci demodexe.

U pustulózní formy (jak lokalizované tak generalizované doporučujeme terapii jak antibakteriální (koupele, antibiotika), tak antiparazitární.

Způsoby léčby

Existuje několik typů antiparazitik účinkujících na Demodikózu. Jako lék prvé volby se používá amitraz (Tactic, Ectodex nebo Mitaban). U tohoto přípravku je i přes jeho toxicitu vysoká bezpečnost a účinnost (nelze používat pouze u čivavy kde dochází k otravám, způsobujícím až smrt zvířete). K vyléčení dochází u více než 90% pacientů. Jako lék druhé volby (při selhání amitrazu) se používají avermectiny (mylbemicin oxim – Interceptor nebo ivermectin – Ivomec, a to ve velmi vysokých dávkách a dlouhodobě). Použití těchto přípravků má však již výraznější rizika, která mohou být i život ohrožující, zejména u určitých plemen (kolie, šeltie a některá další). Účinnost těchto látek je více než 99%.

Demodikóza
Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta.

Původce

Původcem onemocnění je parazit Demodex canis neboli trudník psí (existuje i Demodex cati – trudník kočičí parazitující u koček). Trudníci jsou typičtí doutníkovitým tvarem těla, dosahují velikosti 0,3 – 0,5 mm. Jejich přímá diagnostika je tedy možná pouze mikroskopicky. Trudníci žijí v chlupových folikulech (váčcích) a mazových žlázách. Žijí v malém množství na kůži všech psů jako komenzálové (součást naprosto zdravé kožní mikroflóry). Pouze jejich aktivace a namožení se projevuje klinickým onemocněním - demodikózou. K jejich přenosu mezi jedinci dochází pouze v případě dlouhého těsného kontaktu, tedy především při sání štěňat od matky. Propuknutí kožních změn nastává tedy při snížené funkci imunitního systému, která „dovolí“ přemnožení parazita a jeho negativní uplatnění.

Důvody snížení imunity

• Geneticky podmíněný defekt T lymfocytů (jeden typ bílých krvinek, který zodpovídá za ochranu proti infekcím)
• Snížení imunity z důvodu závažného chronického onemocnění (nádorová choroba, těžké chirurgické zákroky aj.)
• Podávání léčiv snižujících imunitu (např. kortikosteroidy aj.)

Pro demodikózu existuje plemenná predispozice. Onemocnění častěji postihuje krátkosrstá brachycefalická (krátkolebá) plemena, např. dobrman, dalmatin, německá doga, jezevčík, šarpej, molosovitá plemena, teriéři (stafordšírský bulteriér, pitbulteriér), z dlouhosrstých: kolie, bobtail, west highland white teriér, afgánský chrt; americký buldok.

Klinický projev demodikózy

• Lokalizovaná forma – jedná se o nejlehčí formu, která se vyskytuje především u štěňat mezi 3. – 10. měsícem života. Projevuje se tvorbou ložisek bez srsti, která mají sklon červenat a šupinatět. Nejtypičtějšími místy jsou hřbet nosu, oblast kolem očí . Z 90% vymizí sama do 1,5 roku života, což opět souvisí s kompletním dozráním imunitního systému. 10% případů se naopak zhorší a dospěje do 2.typu onemocnění.

• Generalizovaná forma – postižena je kůže celého těla. Šupinatí, ztlušťuje se, vypadává srst, objevuje se zarudnutí a tvorba strupů. Sekundárně dochází k uplatnění bakterií a vzniku  těžkého svědivého zánětu. Pokud není tato forma dostatečně vyléčena, přechází v zánět meziprstních prostor.

Důležitým ukazatelem je absence svědivosti! Pouze pokud dojde ke zhoršení stavu a přidá se sekundární bakteriální zánět, začíná se pacient svědit.

Diagnostika

Pro diagnostiku se, kromě klinických příznaků a anamnézy, využívá především mikroskopie kožního seškrabu, kdy je možné přímo pozorovat jednotlivá vývojová stádia parazita.

Terapie

Pouze mírnou lokalizovanou formu u psů v mladém věku je možné ponechat bez léčby.
V léčbě se uplatňuje několik kroků:

Přímá likvidace parazita:

• přípravek Advocate spot on s účinnými látkami moxidectin a imidacloprid
• přípravek Stronghold spot on s účinnou látkou selamectin(aplikuje se v oblasti mezi lopatkami přímo na kůži), přípravky je nutné podávat ve 14 denních intervalech
• perorální podání avermectinů – bezpečná dávka 0,5 mg/kg 1x denně přímo do ústní dutiny, např. v přípravku Noromectin, v tomhle případě je nutné brát v potaz plemeno pacienta, existují plemena, pro které jsou avermectiny toxické (např. kolie, australský ovčák,…), u jiných plemen se jedná o vynikající prostředek léčby bez nežádoucích účinků, dřívější injekční způsob aplikace je vyloučený

Doplňková léčba:

• ostříhání pejska
• koupele v léčebných šamponech, které propláchnou chlupové folikuly a zbaví kůži nadměrného mazu (např. Peroxiderm s účinnou látkou benzoylperoxid)
• antibiotika v případě sekundární bakteriální infekce
• posílení imunity: injekční přípravek Zylexis, vitamin E (200 mg na psa 2x denně)

Závěrem

Léčba demodikózy je v dnešní době poměrně snadná a obejde se bez nežádoucích vedlejších účinků. Dřívější koupele v amitrazu (přípravek Ectodex) způsobily u řady psů projevy otravy. Tento postup je již překonaný. Důležité je především posílení imunity a tím vlastní vyloučení příčiny onemocnění. 
Častým nešvarem při nálezu kožních změn je bez nálezu původce onemocnění nasazení kortikoidů!Kortikoidy jsou kontraindikovány! Vyplývá to ze samotné podstaty jejich účinku. Způsobují snížení imunity, čímž odebírají možnosti organismu bránit se parazitům,  způsobují řadu nežádoucích účinků (nevolnost, průjem, poškození jater a ledvin, ztenčení kůže, vypadání srsti,…)

Demodikóza je onemocnění, které majitele bezdůvodně straší. Demodex se vyskytuje častěji u vybraných plemen, ale jen z prostého důvodu, že tato plemena mu víc „chutnají“. Jak již bylo řečeno, nejčastější lokální formu je možné vyléčit pouze mírnými terapeutickými zásahy. Není to v žádném případě důvod vyřazení fenky z chovu, pokud se u jejich štěňat Demodex objevil, nejedná se o dědičný přenos onemocnění. Demodex „číhá“ na snížení imunity jedince a tento stav běžně nastává několikrát v průběhu vývoje štěňátka (přechod k novému majiteli, přezubení, očkování, první hárání…). Na kůži se v podstatě přemnoží jeho běžná mikroflóra.

Pozn. Svého Demodexe (trudníka) má i člověk, způsobuje v pubertě akné na základě stejného principu, přemnoží se v mazových žlázkách pokožky a následně je ucpává. Ani u lidí se nikdy nezvažoval dědičný přenos, jde pouze o souhru okolností (věk, hormonální změny, množství mazových žlázek aj.)